Recenze Andělé dne a noci - Markéta Hejkalová

Autor: Markéta Hejkalová

Název: Andělé dne a noci
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 184
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Hrdinové románu Andělé dne a noci, žijící na různých místech světa, se ocitají v okamžiku životního zlomu.

Češka Marta řeší hrozící krach své firmy i svého manželství, baskický novinář Kerman sbírá síly k rozchodu s teroristickou minulostí i s dlouholetou přítelkyní a moskevský učitel Vladimír pracuje pro podezřelou vlasteneckou organizaci, aby zapomněl na smrt své ženy. Jejich osudy se jednoho dne protnou a jejich příběhy se vydají nečekaným směrem. Míří do nebe, ale možná kráčejí do pekla. Najdou cestu zpátky?

Román, který začíná jako psychologická próza, se záhy mění v napínavý politický thriller. Autorka využila své několikaleté zkušenosti v diplomatických službách a zasvěceně dává čtenáři nahlédnout do světa, v němž důležití paňácové pózují před objektivy, jak pevně třímají v rukou kormidlo dějin, a přitom se ho sami zoufale a křečovitě drží, aby je nesmetla příští vlna zla a oni neutonuli v moři své vlastní nicotnosti.

* * *

Uf! Musím přiznat, že tahle kniha mě dokonale dostala. Zpočátku se tvářila skoro až nevinně. Začala docela pozvolně, ale postupem času, kdy se život hlavních hrdinů začal více a více zamotávat a náhodně propojovat v podivných nitkách osudu, z nichž některé zas až tak náhodné nakonec vůbec nebyly, teprve začalo to pravé "peklo". V některých momentech jsem byla očima doslova přišpendlená ke stránkám a nemohla jsem dělat nic jiného než jen číst. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem knihu četla nejen doma v papírové verzi, ale i v elektronické verzi ve čtečce venku v MHD po cestě do školy a do práce a natajno i v mobilu ve škole a v práci! (Přece jenom se to líp maskuje, že.:))

Chcete si přečíst skvělý a napínavý thriller, nahlédnout pod pokličku některým teroristickým organizacím a zároveň zažít dobrodružství v cizích zemích okořeněné milostným zážitkem a to vše aniž byste opustili stěny svého pokoje? Tak tohle je kniha právě pro vás! Zapomeňte na zahraniční autory, protože i my v České republice zde máme skvosty mezi spisovateli! Jedním z nich je i Markéta Hejkalová!

A teď něco k ději...

Nejprve se setkáváme s Vladimírem z Ruska, který vzpomíná na minulost své rodiny i svoji. Přemítá o Rusku a také o Souručenství, což je organizace, do níž mohl vstoupit každý, kdo chtěl upřímně usilovat o obnovení starých ruských hodnot. Vzpomíná i na svoji manželku Anahit, původem Arménku, a na jejich první seznámení s mladým Sergejem, který u nich potom bydlel, a s Atamanem, který Vladimírovi v podstatě o Souručenství pověděl.

Další hrdinkou, kterou poznáváme, je Marta – žena ve středních letech na pokraji nervového zhroucení (což je také název kapitoly, ve které se Marta poprvé objevuje). Martin manžel Jarek si zřejmě našel někoho jiného a jejich manželství právě prochází velkou krizí. Aby toho nebylo málo, tak ani s jejich soukromou firmou – agenturou Babylon to nevypadá zrovna růžově a navíc i Martin zdravotní stav může být ohrožen! Cítí se osamělá, manžel ji ignoruje, dcera Adélka odjela do Ruska studovat. Telefonát kamarádky Zuzky s pozvánkou do Španělska k moři přichází jako na zavolanou. Na dovolené se seznámí s dalším ústředním hrdinou.

Je jím Kerman, bývalý bojovník za Svobodu Baskicka, který se zrovna rozhodl začít nový život a opustit nejen svou "práci", ale i spolubojovnici a přítelkyni Leire. Marta s Kermanem tráví spoustu času a zamilují se do sebe. Marta přemýšlí, zda také začít nový život.

Opět díky telefonátu od Zuzky si najde novou práci v celoevropské organizaci Babylonie, která má hájit práva malých jazyků. Martiným hlavním úkolem je připravovat světový kongres malých jazyků a národů, který se bude konat v Bilbau ve Španělsku. Martu práce velmi baví a navíc se díky přípravám kongresu dostane jednou či dvakrát měsíčně do Španělska a může se vidět s Kermanem.

Díky zvláštním nástrahám osudu se v Rusku Martina dcera Adélka náhodně setkává s dnes již čtyřicetiletým Sergejem a také se do sebe zamilují.

A tady to začíná být čím dál zajímavější. ETA (Euskadi Ta Askatasuna nebo ETA je ozbrojená baskická nacionalistická a separatistická organizace, která se snaží násilím vytvořit nezávislý socialistický stát. Baskicko leží na územích Španělska a Francie. – viz wikipedie) ve Španělsku sice vyhlásila klid zbraní, ale to rozhodně není v zájmu Souručenství v Rusku. Teroristické akce na blahobytném Západě, k němuž všichni v Rusku vzhlížejí, odváděly pozornost od těch doma, v Čečně a na Kavkaze. Proto se musí vymyslet a provést plán teroristické akce na světovém kongresu, do něhož je zapleten (ať už vědomě či ne) v podstatě každý z našich hlavních hrdinů. V tento moment už jde do tuhého, protože jsou ohroženy nejen jejich životy, ale i životy stovek či tisíců dalších nevinných lidí.

Jak to se všemi nakonec dopadne? To už si přečtěte sami, určitě nebudete litovat.


Tuhle žhavou novinku si můžete koupit ve všech knihkupectvích, objednat v e-shopu nakladatelství Hejkal, nebo si ji koupit za veletržní cenu u stánku nakladatelství Hejkal na 22. Podzimním knižním veletrhu 19. a 20. října v Havlíčkově Brodě.

Já děkuji nakladatelství Hejkal za poskytnutí recenzního výtisku a hlavně paní Hejkalové, která byla tak laskavá a zaslala mi i podepsanou knihu do mé sbírky. Velmi si toho vážím, protože kniha je to opravdu skvělá!

* * *

Ukázka

„Připravuju přednášku o baskické osvobozenecké organizaci ETA,“ chopil se Vladimír věcně papíru na stole a jen odstín jeho hlasu dával tušit, že se ho Sergejova odtažitost skutečně nepříjemně dotkla. „Málokdo ví, co zkratka ETA skutečně znamená, a má zlověstnou pověst teroristické organizace. Přitom to ve volném překladu neznamená nic jiného než vlast a svoboda. A já si myslím, že my,“ zdůraznil slovo my, aby Sergej nezůstal na pochybách, koho tím my myslí – nejenom celé Rusko, ale především Souručenství, „že my bychom se od ní mohli a měli něco naučit. ETA nedávno prohlásila, že definitivně složila zbraně. Zůstávají ale dvě otázky: nakolik myslí své prohlášení vážně a jak dlouho svůj slib dodrží. Jsem si jistý, že moc dlouho ne,“ prohlásil Vladimír a důrazně na Sergeje pohlédl.
Sergejovy myšlenky se dosud honily někde v dávných dobách před dvaceti lety a víc než nad Vladimírovými slovy přemýšlel nad tím, kolik toho Vladimír o těch dávných událostech ví a domýšlí se, a nejenom o nich.
Teď zpozorněl, vytušil, že Vladimír se začíná blížit k jádru věci. Nad tím, že mu jeho úkol nesděluje přímo, se Sergej nepozastavoval. Tak se to v Souručenství dělalo odjakživa – i ty nejstřeženější stěny mají uši a jenom to, co člověk neřekne, nemůže slyšet nikdo nepovolaný.
„Nějaký čas klid zbraní skutečně potrvá,“ promluvil znovu Vladimír, „možná i dost dlouhý čas. Vsadil bych se, že ETA zaútočí ve chvíli, kdy už ji všichni pustí z hlavy. 26. dubna,“ řekl, zvedl hlavu od papírů a upřel na Sergeje významný pohled.
Sergej bezvýrazně přikývl. Nepodivil se neobvykle vzdálenému termínu, nedal najevo, že mu to datum, 26. duben, neříká vůbec nic. Nebylo důležité, co se v ten den někdy dřív stalo, ale co se stane. 26. dubna příštího roku. V den, kdy musí splnit úkol.
„26. dubna byla bombardována Gernika, malé městečko v Baskicku kousek od Bilbaa,“ pokračoval Vladimír a Sergej si vzpomněl, že něco takového už kdysi ve škole slyšel. Jméno toho městečka znělo povědomě, ale kdo, kdy a proč tam bombardoval, to nevěděl.
„A já bych řekl, že ten den vybuchnou v Baskicku bomby zase. Možná v Gernice, možná jinde. A bude to teprve začátek...“
„Chápu,“ přikývl Sergej a vstal. Pochopil, že dostal úkol neobvyklého rozsahu. Detaily přijdou později. Bude to náročné, operovat takhle daleko v cizině, ale Sergej se už začal na tu práci těšit. Konečně něco nového.
„A teď si vypijeme ten čaj,“ usmál se Vladimír uvolněně. „Tak dlouho jsme se neviděli a nic o tobě nevím,“ pronesl větu, která dělala Sergejovi podstatně větší starost než náročný úkol v Baskicku. A kromě toho spěchal – dnes večer ještě musel něco vyřídit.

Recenze Missing Judy - Anne Cassidy

Autor: Anne Cassidy

Název: Missing Judy         (čteno v angličtině)
Nakladatelství: Scholastic
Rok vydání: 2006
Vazba: brožovaná
Počet stran: 192
Mé hodnocení: 4/5


Anotace

Kim Hockney has a secret. It's to do with the terrible thing that happened eight years ago - the day when her five year old sister Judy went missing. Her parents have always been careful not to blame her but she knows they look at her and wonder what her little sister would have been like, if Kim hadn't let her run off that dark afternoon. Then one day some new evidence turns up..

* * *

Tuto knihu jsem si nedávno koupila na internetu se slevou jen dle velmi krátké anotace. Vůbec jsem netušila, co mě vlastně přesně čeká. Po dočtení se ale okamžitě objevila na poličce mých knižních skvostů a knih, na které asi nikdy nezapomenu.

Kim Hockney je obyčejná dívka, která žije poměrně obyčejný život. Až na jednu drobnost. Má strašlivé tajemství a to se týká doby před osmi lety, kdy se stalo něco strašného – její malá sestřička zmizela beze stopy. Kim byla poslední, kdo ji viděl. Do teď se neustále obviňuje, že byla na sestru naštvaná a měla něco udělat jinak a ne ji nechat samotnou zmizet ve tmě. Její rodiče se snaží ji ze zmizení sestry neobviňovat, ale určité napětí v rodině je znát.

Jednoho dne se objeví nové důkazy a náročné pátrání pokračuje. Jenže tyto důkazy souvisí s Kiminým tajemstvím. Kim přemýšlí, zda by měla jít s pravdou ven, dokud je ještě čas a než bude do pátrání vtažen i někdo nevinný.

Nechci prozrazovat víc z dalšího děje, protože bych mohla zaspoilovat a to by byla škoda, pokud byste se rozhodli si knihu někdy přečíst.

Rozuzlení na konci je totiž nečekané a šokující a dokonale mě dostalo! Něco takového jsem naprosto nečekala a jen jsem zírala do stránek bez dechu a s otevřenou pusou.

Příběh je i o tom, jak zmizení dítěte má obrovský dopad na celou rodinu, že některé věci se mohou objasnit až po mnoha letech a že některá tajemství tíží víc než jiná. Donutí vás přemýšlet.

Kniha je velmi dobře napsaná, četla se mi dobře i v angličtině. Nebylo to náročné čtení, žádné kostrbaté anglické výrazy či složitá slova, takže bych ji doporučila i všem, kteří se čtením v cizím jazyce teprve začínají a kteří mají tyto knihy plné záhad a šokujícího odhalení rádi.

* * *

Ukázka

When I got home I found my house unexpectedly full of people. As the front door opened, I heard the buzz of conversation coming from the living room. I was surprised. It was three-thirty on a Tuesday afternoon, not the usual time for meeting of any sort. I opened the living-room door and the conversation came to a halt. My mum stood up from among a group of people and came across to me.

"Kim," she said, grabbing my hand. "We've heard some news."

I looked around. My dad was leaning against the wall near the window. He looked edgy. My aunt Rosie was fiddling with a bouquet of flowers that were in a glass vase on the coffee table. A woman from the support group was sitting with a smile on her face. Two police officers were there as well, the plain-clothes one that had been dealing with the case for the past couple of years and a young woman in uniform.

"What?" I said, puzzled.

Recenze Kecy mýho fotra - Justin Halpern

Autor: Justin Halpern
Název: Kecy mýho fotra
Originální název: Sh*t My Dad Says
Nakladatelství: Plus
Překlad: Jiří Vaněk
Rok vydání: 2011
Vazba: vázaná
Počet stran: 152
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Americký bestseller! Justina Halperna opustila holka a tak se nastěhoval zpátky ke svým rodičům a začal na twitterovém účtu zveřejňovat hlášky svého otce, svérázného lékaře Sama Halperna, který svoji rodinu miluje nade vše, ale pro ostré slovo nikdy nejde daleko. Za necelý měsíc měl statisíce čtenářů a spoustu nabídek.

* * *

Knihu Kecy mýho fotra jsem původně koupila svému taťkovi k narozeninám. Jako už každoročně jsem bezradně procházela různé obchody a přemýšlela, co mu koupit. Co potřebuje, to si koupí a ostatní věci jsou pro něj dle jeho slov„zbytečnosti“. Takže nadcházející narozeniny nebo Vánoce jsou pro naši celou rodinu většinou noční můrou ve znamení splašeného pobíhání po obchodech za jediným účelem – najít aspoň jednu věc, která by se taťkovi mohla aspoň náznakem líbit. Já jsem už zoufalá, po celodenním marném shánění, zamířila do svého oblíbeného knihkupectví, že si alespoň spravím náladu mezi svými oblíbenými knížkami a naberu sílu na další hledání. Po chvilce strávené ve svém oblíbeném rohu s horory a fantasy jsem se vydala k východu, když tu mě upoutala sytě zelená barva. Šla jsem se tedy podívat, cože je to za knihu. Ještě po další půlhodině jsem pořád stála u toho stejného pultíku, nakukovala do té stejné knihy a dusila se smíchy při náhodném pročítání těch „keců“. Hned mi bylo jasné, že dárek mám pro letošek vyřešený. „Můj fotr“ má totiž někdy velmi podobné „kecy“, takže nešlo knihu nekoupit.

Hned jak ji taťka dostal k narozeninám, tak ji začal číst a smál se na celé kolo. To stejné se opakovalo i u všech ostatních členů rodiny, dokonce i u těch, kteří normálně moc nečtou. Podle všeho se bavili u čtení stejně jako taťka i já. Doteď občas někdo nějaký ten „kec“ z knihy pronese v nějaké souvislosti, kde se to zrovna hodí. 

(Knihu jsem si posléze zabavila pro sebe :D )

Autor původně psal výroky svého otce na sociální síť Twitter. Měl s tím velký úspěch a tak je potom vydal jako knihu a ta se okamžitě stala bestsellerem. V dnešní době slaví velké úspěchy i v podobě populárního televizního sitcomu.

Některé „kecy“ jsou opravdu perly moudrosti! Otec Justina Halperna se nijak nežinýruje použít svéráznější slovník a to má u lidí úspěch. Kniha je doplněna i příběhy z jednotlivých období autorova života a jako celek působí velmi příjemně jako autorovo vzpomínání na svůj vztah s tatínkem.

Tuto knihu už jsem četla dvakrát a asi si ji přečtu ještě několikrát, protože prostě stojí za to.

Knihu bych určitě doporučila všem, kteří se rádi nejen pobaví, ale i dojmou a milují vtipné hlášky i své rodiče, ať už jsou jací jsou. A je asi jedno kolik vám je.

* * *

Ukázka

Některé z "keců":


- Jsou ti čtyři. Budeš srát do mísy. Tohle není takový to vyjednávání, kde si budeme vzájemně ustupovat a nakonec najdeme kompromis. Tohle skončí tím, že budeš srát do mísy.

- Už je ti deset let, musíš se sprchovat každej den. Mně je u prdele, že to nenávidíš. Smradlavý zmrdy lidi nesnášej. Z mýho syna smradlavej zmrd nebude!

- Vědí lidi tvýho věku, jak se kurva česat? Vypadá to, jako kdyby se jim na hlavě hemžily dvě veverky a šukaly jako vzteklý.

- Nikdo není tak důležitej. Jedí, serou, šukaj stejně jako ty. No dobře, možná ne stejně jako ty. Ty máš ty problémy se žaludkem. 

- Poslouchej, je mi u prdele, žes zapomněl na moje narozeniny. Nepotřebuju, aby mi lidi připomínali, že smrt se blíží. Ale tvoji mámu to odpočítávání furt baví, takže zruš ty svý zkurvený plány a přijeď sem na její narozeniny. ... Fajn, kdyby si to rozmyslela a přestala se zajímat o nesmyslný milníky, dám ti vědět.

- Co se stalo? Někdo tě praštil do ksichtu? ... Cože? Suchej vzduch? Udělej pro mě něco, říkej lidem, že tě někdo praštil do ksichtu.

- Mně je u prdele, kdy se vrátíš domů, prostě mě jenom neprobuď. To je tvoje večerka: neprobudit mě.

- Ty myslíš, že to bylo náročný? Tak jestli se ti svírá prdel ze školky, tak pro tebe mám ohledně zbytku tvýho života špatný zprávy.

- Poslouchej, když je na tebe někdo hodnej a ty ho neznáš, zdrhej. Nikdo na tebe neni hodnej jenom proto, aby byl hodnej, a i kdyby jo, tak ať se jde laskavě prdelit jinam.

- Pusť mámu dopředu... Mně je u prdele, že řekla, že si tam můžeš sednout ty, to se od ní očekává, a od tebe se zase očekává, že řekneš: Ne, jen si tam sedni ty. Myslíš, že hodlám řídit s manželkou na zadním sedadle a s devítiletým klukem vepředu? Tak to ses kurva zbláznil.

- Běž sám. Já nějak nemám chuť nechat se vystřelit z trubky do bazénu plnýho moči devítiletejch dětí. (o tobogánech)

- Poslouchej, nechci potlačovat tvoji kreativitu, ale to, cos tady postavil, vypadá jako hromada sraček. 

(o hraní s legem)

- Jak mám kurva vědět, jestli je to ještě dobrý? Sněz to. Když ti bude blbě, nebylo to dobrý. Vy si snad všichni myslíte, že mám kurva v očích mikroskop.

- Nepotřebuju víc kamarádů. Máš kamarády a jediný, co dělaj, že tě prosí, abys jim pomohl se stěhováním. Na to se můžu vysrat. Jsem starej. Stěhování už mám za sebou.

- Ne, nemůžeme ti ji koupit... Fajn, tak si běž hrát ke kamarádovi domu. Když už tam budeš, mrkni, jestli by ses u nich taky nemohl najíst a dojít si na hajzl.

- Nejdřív to nejdůležitější: Auto má pět rychlostí. Co to tu smrdí?... Oukej, ještě důležitější, než to nejdůležitější je tohle: když prdíš v autě, který nejede, tak jsi kretén.

- Co to děláš s těma hráběma? ... Ne, tohle není hrabání... Co? Různý styly hrabání? Ne, je jenom jeden styl a vedle toho hovnařina. Tipni si, co zrovna děláš.

Recenze 0.4 Soumrak civilizace - Mike Lancaster

Autor: Mike Lancaster
Název: 0.4 Soumrak civilizace
Originální název: 0.4
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Jana Hejná
Rok vydání: 2012
Vazba: brožovaná
Počet stran: 168
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

„Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju.“ 

Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. 

Ale možná jsou dokladem historie minulého světa. Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež. A když je všechno lež, míníme tím také sebe? 

Nahrajte se zpět do světa nové generace!

* * *

Musím se přiznat, že tohle je jedna z těch knih, která mě zaujala na první pohled tím, v jakém je provedení (ne příliš tlustý paperback!!!) a zajímavou obálkou, která už od pohledu slibuje kvalitní scifi příběh a navíc je úžasná i na dotek. Zbytek už byl jen takový bonus navíc.

Když mám volit mezi fantasy a scifi, tak většinou vyhraje spíš fantasy, ale už se ke mně několik zajímavých knih ze žánru scifi dostalo a tuhle rozhodně zařadím do stejné pomyslné poličky!

Nápad to byl velmi originální a nejsem si vědoma, že bych o nějaké podobné knize slyšela či četla. Možná se pletu, ale odvažuji se říct, že tento námět je jedinečný. I záznam formou kazetových nahrávek byl mistrně použit, ale tohle už jsem v několika knihách zaznamenala (např. Jay Asher – Thirteen Reasons Why). Musela jsem se pousmát u konců kazet, kde Kylovi nedošlo, že na část pásku se nedá nic nahrát. Stalo se mi kdysi totiž přesně to samé. Dost mě pobavily také vložené poznámky lidí z budoucnosti, které se v knize občas objevovaly.

Knihu doporučuji všem milovníkům scifi i těm, kteří mají rádi nové a zajímavé věci. Kniha není nijak objemná a čte se dobře, jen otáčíte stránku za stránkou, takže by s ní neměl mít problém ani ten, kdo zrovna úplně scifi fanouškem není. Pořád je to ale kniha patřící do kolonky „young adult“ a částečně i do kolonky „dystopie“ a to si myslím některé už možná přesvědčí.

Délka knihy je to, co někteří čtenáři autorovi vyčítají. Ano, příběh by se dal více rozvést a třeba i uměle natáhnout na 500 stran. Ale to by zas někteří brblali, že je zbytečně dlouhý a utahaný. Takhle ponechal autor místo pro čtenářovu fantazii a domýšlení si dalších faktů v pozadí.

Já osobně jsem byla z knihy nadšená, i když jsem zpočátku myslela, že se bude vyvíjet trošku jiným směrem. Téměř hororový začátek (bylo to docela strašidelné!) jsem si hodně užila, ačkoliv jsem podle některých recenzí byla v menšině, protože hodně čtenářů začátek údajně nudil. Mně přesně sedl do vkusu a ani bych se nezlobila, kdyby někdo stejný či velmi podobný použil v nějakém hororovém příběhu.

Jsem zvědavá, jakým směrem se bude Kylův život dále ubírat a co je vlastně jeho osudem, takže si určitě přečtu pokračování. V angličtině druhý díl již vyšel, ale nejspíš si počkám až na českou verzi. Doufám, že bude opět zachován originální obal i paperbackové provedení.

U této knihy jsem docela často přemýšlela na tím "Co když...".

* * *

Ukázka

A pak nám Danny oznámil, že zhypnotizoval svou ségru.
Simon na něj jen mlčky zíral, ve tváři nedůvěřivý výraz, který přesně vystihoval, jak Dannyho prohlášení zapůsobilo na nás všechny.
„Tys zhypnotizoval Annette?“ ucedil nakonec a veškeré pochybnosti, které se mu nepodařilo vyjádřit předchozím pohledem, napěchoval do těch tří posměšně vypuštěných slov. Dokonce si i odfrkl.
Ale Danny jen horlivě přikývl, jako by si jeho nedůvěry vůbec nevšiml.
"Nastudoval jsem si o tom spoustu knížek,“ vysvětloval, „a na dývku zkoukl vystoupení Paula McKenny a Derrena Browna, těch hypnotizérů. Talentová soutěž se blíží a mě napadlo, že se letos vykašlu na kouzelnické triky a zkusím hypnózu. Že jako donutím lidi štěkat nebo spořádat cibuli, jako by to bylo jablko, a tak.“
Simon zaúpěl.
Ze všech místních zvyků a tradic je talentová soutěž tou zdaleka nejpodivnější. Každé léto už od dob, kdy britskému impériu vládla královna Viktorie – s dvouletou přestávkou za druhé světové války –, se obyvatelé Millgrovu scházejí na návsi, aby se spolu utkali v soutěžním klání. A dělo se to
dokonce i tehdy, když místní mladíci umírali v zákopech první světové.

Recenze Dárek pro Moniku - Hana Pražáková

Autor: Hana Pražáková
Název: Dárek pro Moniku
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2000
Vazba: vázaná
Počet stran: 114
Mé hodnocení: 4/5


Anotace

Příběh holčičky Klárky, její kamarádky Moniky a sestry Verunky, které se náhle setkávají se zlem a musí se s ním vypořádat.

* * *

Knihu Dárek pro Moniku jsem si vybrala k recenzi sama, protože jsem byla zvědavá, jak se autorka vypořádala s tímto smutným a ožehavým tématem. Dle mého názoru to dokázala mistrovsky. Příběh byl inspirován osobní zkušeností, kdy při autonehodě zahynul autorčin rodinný přítel a zanechal po sobě malou dcerku.

Ačkoliv byla kniha vydána poprvé již v roce 1970, tohle téma zůstává neustále aktuální, protože smrt je nedílnou součástí našich životů.

Hlavní hrdinkou je pětiletá dívenka Klárka, která se letadlem vrací z Prahy do Brna se svými rodiči a čerstvě narozenou sestřičkou Verunkou. Najednou se z ní stává „velká“ sestra, která musí mamince pomáhat starat se o sestřičku a má najednou spoustu starostí, nových úkolů a zodpovědnosti. Je na to velice hrdá a hlídání zvládá, i když ji v Praze neustále odháněli a k Verunce ji skoro vůbec nepustili a tak na truc zlobila o to víc! Teď už nebude.

Ale i když je to už „velká sestra“, nesmí se zapomínat, že je to stále jen pětiletá holčička a tak také potřebuje ještě hlídat a některé věci důkladně vysvětlit, aby je špatně nepochopila. To její maminka někdy v zápalu starání se o miminko opomíjí a uvědomuje si to až v momentě, kdy se Klárka ztratí, a nebo když se cítí odstrčená, protože její postel dají do samostatného pokojíku.

Setkáváme se i s jinými dětmi – například ustrašenou Zuzankou, která ráda vozí kočárek s Verunkou, s Janou, která už chodí do školy a občas je velice nafoukaná a před spolužačkami dělá, že si s „prckama“ nehraje, nebo také s Monikou, která patří mezi Klárčiny nejlepší kamarádky.

Právě Monika se stává jakousi ústřední postavou v momentě, kdy se dozvídáme, že její tatínek umřel při autonehodě. Klárka sleduje celou situaci ze svého dětského pohledu, snaží se to ve své mysli zpracovat, pochopit a vyrovnat se s tím vším. Objevuje se u ní strach o své nejbližší, ale taky snaha pomoci Monice ulehčit její trápení. Snaží se pro ni najít vhodný dárek, který by ji potěšil. Prochází a probírá svoje hračky a ne a ne najít tu vhodnou, kterou by Monice udělala radost. Poté si vzpomene, jak jí o minulých Velikonocích Moniččin tatínek přinesl upečeného beránka. Chce tedy i Moniku podarovat beránkem. Ale sama žádného nemá, jen toho vyřezávaného ze dřeva z tatínkova betlému. Ale ten není její, ten patří tatínkovi a je to jeho jediná památka na jeho vlastního tatínka, který zemřel, když byl tatínek ještě velmi malý.

Pořád přemýšlí, co má dělat a jak se rozhodnout, až z toho onemocní a musí jít do nemocnice. Doktoři si s ní nevědí rady a nemohou přijít na to, co Klárku trápí.

Jak to vše s Klárkou dopadne a kde nakonec beránek skončí? A jak na tom bude Monika?
To už se dozvíte z knížky sami.

 I když je knížka určena převážně dětem od 6 let, tak by si ji měl přečíst každý. Je to opravdu milý pohled do dětské duše a mysli, kterak se vyrovnává s novými situacemi a událostmi a obzvláště s prvním setkáním se smrtí. Je tu krásně ukázáno, jak děti někdy přemýšlí a že stačí málo, aby se cítili odstrkované či nechtěné.

Kniha je doplněna zajímavými barevnými ilustracemi Jana Exnara, které podle mého názoru spíše zaujmou starší než mladší čtenáře.

Děkuji nakladatelství Hejkal za poskytnutí této vzácné knihy na recenzi. Obohatí moji sbírku nezapomenutelných knih.

* * * 

Ukázka

"Půjčím ti ho. Až si s ním pohraješ, zas ho uložíme a vytáhneme až o Vánocích."

"Táto, prosím tě, dej mi ho, aby byl můj."

"Je přece tvůj a také Verunčin..."

"Ta je ještě malá."

"Pořád malá nebude."

"Když já chci, aby byl jen můj."

"Ale proč, proč chceš beránka jen pro sebe?"

Klárka se zarazila. Může to tátovi prozradit? Ten starý betlém patří jemu, zdědil ho po svém tatínkovi, to Klárka ví, protože vždycky o Vánocích si to připomínají. Klárčin dědeček byl lékař a tuhle spoustu vyřezávaných postav lidí i zvířat dostal od jednoho řezbáře na Vysočině, protože za ním dlouho jezdil a léčil ho. Ale nejezdil jenom za ním, jezdil za mnoha nemocnými lidmi třeba i na samoty a do kopců, lidé ho měli rádi, vážili si ho. Brzy však zemřel, to byl Klárčin tatínek ještě malý, a ze všech památek mu zůstal právě jen tenhle betlém. Když ho táta a maminka jednou za rok vytahují, musí dávat velký pozor, protože dřevo už je vyschlé a křehké, snadno se láme. To všechno Klárka ví. A ona teď chce dát jedno zvířátko Monice, chce jí ho darovat. Dovolí to táta? Podívala se na něj vzhůru:

"Víš, já bych toho beránka chtěla dát Monice."

"Monice? Proč jí ho chceš dát?"

"Oni mi také dali beránka tenkrát o Velikonocích, pamatuješ?"

"Toho ti ale nedala Monika."

"Monika ne," zavrtěla hlavou a úpěnlivě se dívá tatínkovi do očí. Ten jí nerozumí, neví, že Klárka musí dát Monice něco zvláštního, co by nebyla jen obyčejná věc. Beránka dostala od jejího tatínka. Teď zas ona dá Monice beránka vánočního a bude to, jako by ho Monika dostala od tatínka; v tom bude mít beránek tajný význam.

Pochopí to táta? Jen se na ni mlčky dívá. Má mu to všechno povědět? Ale copak ona ví všechno? Může se vědět všechno, co má tajný význam?

Mini-recenze Tak chladná řeka - Michael Koryta

Autor: Michael Koryta
Název: Tak chladná řeka
Originální název: So Cold the River
Nakladatelství: Euromedia - Knižní klub
Překlad: Ludmila Hanzlíková
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 445
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Nadějný, ale neúspěšný filmař Eric Shaw má natočit dokument o miliardáři Campbellu Bradfordovi, jehož dětství a mládí v zapadlém lázeňském městečku v Indianě halí tajemství. Jediným vodítkem je stará láhev místní minerálky. Po příchodu do West Badenu začnou Erika pronásledovat vize minulosti, výpadky vědomí a prudká závislost na obsahu záhadné láhve, ze které se ze zvědavosti napil. Zároveň si znepřátelí posledního Bradfordova potomka Josiaha… a městečko záhy zasáhne ničivé tornádo. Gradující psychothriller se sugestivní atmosférou, hororovými prvky a zápletkou na hraně paranormálna nezapře inspiraci klasikem žánru Stephenem Kingem – spíše než na potoky krve však sází na plíživý děs ze zla, jenž se skrývá v hlubinách lidské duše. Kniha je stejně brilantně napsaná jako dva předchozí tituly tohoto nadějného amerického autora (který má mimochodem české kořeny) - Dnes večer jsem se rozloučila a Hymna zármutku.

* * * 

Tuto knihu jsem si koupila na základě jedné reklamy v časopise, kde se psalo, že tato kniha je podobná knihám Stephena Kinga. Jako jeho fanoušek jsem si ji proto nemohla nechat ujít.

A opravdu! Už od začátku na mě dozajista z děje dýchala atmosféra Kingových hororů. Bylo zde spousty nadpřirozených a děsivých věcí, stejně jako čisté lidské zlo, které je tak typické pro některé Kingovy postavy. Na mistra hororů sice úplně nemá, ale i tak stojí kniha stoprocentně za přečtení.


Hlavní postavou je neúspěšný filmař Erik Shaw, který se nyní živí tvorbou vzpomínkových videí. Na jednom pohřbu, kde se jeho video promítá, dostane zakázku na dokument o umírajícím miliardáři Campbellu Bradfordovi. Odjíždí proto do jeho rodiště v lázeňském městečku West Baden. Napije se jedné staré minerálky Pluto z láhve, která si udržuje podivný chlad i ve velkém horku. A pak se začnou dít věci! Zdá se, že život Campbella Bradforda je plný záhad a tajemství, které se Erikovi postupně odkrývají v jeho zvláštních vizích s duchy minulosti, které má po požití minerálky. Navíc se zdá, že si na ni vypěstoval závislost.

Děj je chvílemi trošku zpomalen popisem okolí, ale strhující konec vám to vynahradí, i když bych se nezlobila, kdyby měla kniha o pár stránek míň.

Dalšími výraznými postavami je "bouřková" stařenka Anne, černošský student Kellen, který Erikovi pomáhá v pátrání či ďábelský synovec a rváč Josiah Bradford.


Doporučila bych teda knihu nejen fanouškům Stephena Kinga, ale i milovníkům psychothrillerů, nadpřirozena a také historicko-fantastických knih. I nějaká ta romantika se zde najde.

Určitě si seženu i některé další knihy od tohoto nadějného autora. 

* * *

Zajímavost

Autor má české kořeny. Možná i proto je v knize městečko West Baden prezentováno jako „americké Karlovy Vary“.


Ukázka

Lázně působily velkolepým dojmem, všude mramor, nádherná výzdoba, hořící krby. Kdysi v Kalifornii se Eric posmíval svým známým, kteří navštěvovali podobná místa, dětství strávené na missourském venkově mu stále ještě bránilo, aby přijal takový životní styl. Teď v bělostném županu a v trepkách zvolna kráčel za přitažlivou blondýnkou směrem k zamženým skleněným dveřím vedoucím k minerální koupeli.

„Přesně dodržujeme původní procedury,“ zastavila se dívka v pootevřených dveřích. „Ovšem dnes je hostům většinou doplňujeme aromaterapií. Opravdu si nepřejete…“
„Chci pouze přírodní vodu. Nic dalšího.“
„Dobrá,“ pokývla dívka a otevřela dveře dokořán.

Okamžitě z nich zavanul sirný puch a blondýnka nakrčila nos. Nepochybně ji udivovalo, že Eric nepožádal o přikrývací vůni vanilky, levandule, motýlích křídel nebo bůhvíčeho, jak si tu mohl člověk vybrat.

Recenze Jedenáct - Mark Watson

Autor: Mark Watson
Název: Jedenáct
Originální název: Eleven
Nakladatelství: Euromedia - Knižní klub
Překlad: Pavel Kříž
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 280
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

JEDEN OKAMŽIK – JEDENÁCT ŽIVOTŮ – BEZPOČET DŮSLEDKŮ 

Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama…

* * *

Hlavní postavou knihy je Xavier Ireland. Setkáváme se s ním už v první kapitole a provází nás celou knihou. Xavier pracuje v londýnském rádiu, kde moderuje noční show s názvem Noční linky spolu se svým lehce koktajícím kolegou Murrayem. 

Přistěhoval se sem před několika lety z Austrálie a okamžitě si změnil jméno. Dříve býval Chrisem Cotswoldem. Teď chtěl mít iniciály X. I. – nejen, že to připomíná slovo KSÍ, které je málo známé a právě v tom týdnu, kdy si měnil jméno, s ním vyhrál ve scrabblu, ale také je to římská číslice pro jedenáctku, což je číslo, které ho vždycky nevysvětlitelně přitahovalo. Asi ani nepřekvapí, že se nastěhoval do Bayham Road 11.

Lidé mu volají do pořadu, aby si postěžovali a vypovídali se. Xavier se jim snaží vždy nějak poradit. Obracejí se na něj i přes emaily, na které také pravidelně odpovídá, i když se snaží, aby zůstalo jen u jedné odpovědi. Mimo rádio vede vcelku nudný život, většinou se spíše vyhýbá lidem i svým sousedům a jediným jeho světlejším zábavným bodem bývají pravidelné turnaje ve scrabblu.

Jednoho dne Xavier jde jako podpora svého kamaráda a spolupracovníka Murraye na rychloseznamku. Seznámí se zde s uklizečkou Pippou, která mu vnese do života nejen čistotu, ale i jakousi radost.

Průběžně se objevují další a další postavy. Některé mají větší některé menší roli, ale všechny jsou v konečném výsledku nějak, něčím či někým vzájemně propojeny a vždy je spojuje náš hlavní hrdina. Ať už svými slovy či činy. Někdy je až s podivem, jak něco, co uděláme či naopak neuděláme, může až katastrofálně ovlivnit životy druhých, aniž bysme si to uvědomovali. A následná řetězová reakce může být opravdu drtivá.

Však jak často si sami říkáme, co by se stalo kdyby..? Kdybych něco udělala jinak? Kdybych se zachovala jinak? Kdybych něco řekla jinak?

Kniha je napsána velmi poutavým stylem a čte se opravdu dobře. Neustále chcete vědět, co se stane pak, jak budou postavy dále ovlivněny, a sledujete, jak se ta "sněhová koule" řítí stále dál a jak se neustále zvětšuje nabalujíc na sebe více a více "sněhu".

Tohle příjemné (i když chvílemi také smutné) čtení bych doporučila úplně všem, kteří mají rádi kvalitní literaturu a i těm, kteří si zas jednou rádi odpočnou od všech těch upírů, vlkodlaků, víl, kouzelníků, čarodějek a dalších nadpřirozených individuí.

Velice děkuji knižní distribuci Euromedia i Knižnímu klubu za poskytnutí recenzního výtisku.

* * *

Ukázka

"Já ty peníze potřebuju, pane."

"Peníze!" říká jízlivě Andrew. "Víš co, Julie, my všichni potřebujeme peníze. Někteří z nás pracují velmi tvrdě, aby si ty peníze vydělali, a pak nás nějaká mrcha neprávem pomluví v novinách, když jsme si strhali koule, abychom postavili restauraci na nohy. Život je tvrdej!"

Andrew Ryan si matně uvědomuje, že teď mluví, jako kdyby hrál v mafiánském filmu nebo v jednom z těch filmů z 80. let, kde byznysmeni nosili šle. Vrhne poslední pohled na těstovitou, opovrženíhodnou figuru ve své kuchyni, vystresovaného mladého muže, na kterého do rána zapomene a nevzpomene si dvě desetiletí, a vyrazí ze dveří kuchyně.

Julius Brown přišel o své místo na částečný úvazek, protože se Andrew Ryan opil a rozzuřil se, protože Jacqueline Carstairsová napsala jízlivý článek o restauraci, protože jejího syna zbili před několika týdny, když celý den sněžilo, protože Xavier nezakročil a nepomohl mu. Ale on a všichni ostatní si myslí, že ho vyhodili za to, že upustil talíř na podlahu.

Mini-recenze 13. hodina - Richard Doetsch

Autor: Richard Doetsch
Název: 13. hodina
Originální název: The Thirteenth Hour
Nakladatelství: Domino
Překlad: Zuzana Pernicová
Rok vydání: 2009
Vazba: vázaná
Počet stran: 308
Mé hodnocení: 5/5


Anotace

Co byste udělali, kdyby bylo možné vrátit čas? Nick Quinn je na dně: nejenže se stal svědkem vraždy své milované ženy, ale navíc ho policie považuje za hlavního podezřelého. A jako by toho nebylo málo, v jeho poklidném městečku havaruje letadlo a všech dvě stě cestujících zahyne. Když zdrcený Nick čeká ve výslechové místnosti na právníka, má pocit, že pro něj už všechno skončilo. Mýlí se. Namísto právníka ho navštíví neznámý muž a sdělí mu stěží uvěřitelnou věc – že svou ženu možná ještě pořád může zachránit. Nick se zpočátku samozřejmě zdráhá uvěřit, ale když pochopí, co mu tajemný dobrodinec skutečně nabízí, vydává se na zběsilý závod s časem – anebo spíš proti proudu času –, ve snaze zabránit oběma tragickým událostem. Vzápětí se ukáže, že na sebe nevzal snadný úkol. Na rozdíl od běžných amatérských detektivů potřebuje dopadnout zločince dříve, než vůbec nějaký zločin spáchají. Veden ryze dobrými úmysly však svými činy způsobí ještě větší katastrofy a pozvolna dospívá k závěru, že měnit osud je mnohem těžší, než by se mohlo na první pohled zdát…

* * * 

Tuto knihu jsem četla už loni, ale nedávno jsem ji půjčovala kamarádce a tak jsem si na ni opět vzpomněla a rozhodla jsem se udělat na ni takovou minirecenzi, protože si to zaslouží.

Kniha je velice napínavá a mohla by se líbit mnoha lidem milujících nejen thrillery, ale i zajímavé nápady, scifi a cestování v čase.

Má strhující děj a velmi komplikovanou a originální zápletku, kdy se hlavní postava – Nick Quinn musí postupně vracet v čase (vždy o jednu hodinu), aby zabránil nejen vraždě své ženy Julie, ale i pádu letadla a dalším nekalým věcem. Není to úkol lehký a postupně to vypadá, že je i nad jeho síly. S každým skokem vzad (díky zázračným hodinkám od neznámého muže)se zdá, že se věci spíše zhoršují než že by se začaly zlepšovat a vedly ke šťastnému konci. A času je málo! Navíc je Nick jediný, který si pamatuje události „minulé“ hodiny, protože když poposkočí vpřed, tak se v podstatě ještě nestaly. Někdy tak přijde o přesně vyměřený čas přesvědčováním svého kamaráda Marcuse, aby mu pomohl.

Kapitoly v knize jsou také obráceně, kniha začíná kapitolou číslo dvanáct a poté se vrací pozpátku až na začátek – společně s Nickem ke kapitole číslo jedna. Úplně poslední kapitola má ale už číslo třináct.

Díky tomu, že měla kniha zběsilé až vražedné tempo a události rychlý spád, tak jsem ji přečetla za jedno odpoledne. Nešlo ji totiž odložit. Měla jsem pocit, že pokud ji odložím, Nick ztratí svůj drahocenný čas a to jsem nemohla dopustit. Tak mocně na mě kniha působila.

I obálka se myslím hodně povedla a zaujme na první pohled.
Nejspíš si dám „re-reading“ jakmile se mi kniha vrátí zpět.

A co vy? Přáli byste si také někdy umět vrátit čas? Já v některých případech určitě ano.

* * * 

Ukázka

Nick rozrazil vstupní dveře a namířil pistolí. Jenže tlusťoch už byl ten tam. Nick vyšel na zápraží a s pistolí v ruce se rozhlížel na obě strany. Konečně tlusťocha zahlédl, jak kolébavě utíká k autu. Ani ho nenapadlo ohlédnout se.
Nick s úlevou vydechl, spustil ruku s pistolí a zase zbraň zajistil. Telefon přestal vyzvánět, takže kolem už se rozléhal jen monotónní jekot alarmu. Svět se uklidňoval, pomalu se vracel do normálu.
Nick se díval, jak muž otevírá dvířka a nastupuje do vozu, a najednou se mu sevřelo srdce. Křečovitě sevřel pistoli, odjistil ji a rozeběhl se do kuchyně.
Zachvátila ho panika, uvědomil si, že udělal osudovou chybu, že se nechal oklamat a odlákat od Julie pryč. Připadal si jako úplný hlupák. Provedli to tak jednoduše. Vůbec ho nenapadlo, že by pachatelů mohlo být víc.
Když se díval na tlusťocha, jak nasedá do vozu, všiml si, že se usazuje na sedadle spolujezdce.
Takže je tu s ním ještě někdo.

Recenze Sněhulák - Jo Nesbø

Autor: Jo Nesbø
Název: Sněhulák
Originální název: Snømannen
Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Kateřina Krištůfková
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 500
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Sněhulák je sedmou knihou volné série krimirománů, jejichž hrdinou je vyšetřovatel Harry Hole.
Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči hledí přímo dovnitř. Ráno je Birte pryč. Zmizela bez stopy. Jen sněhulák má kolem krku její šálu. Vrchní komisař Harry Hole dostává tajemný dopis s podpisem "Sněhulák" a také novou kolegyni Katrine Brattovou, která si v tajuplnosti se Sněhulákem nezadá. Harry později zjistí, že Birte Beckerová není první případ. Na povrch vyplouvá řada podobných zmizení a ukazuje se, že mají společné rysy, především to, že všechny ženy byly vdané a všechny se ztratily s prvním sněhem. Rozbíhá se vyšetřování, které je tentokrát ještě napínavější než obvykle a pro Harryho o to složitější, že se silně dotýká jeho nové kolegyně i jedné velice blízké osoby. Harry ani netuší, jakému zlu bude muset tentokrát čelit a jakým způsobem bude muset prokázat, co v něm je.

* * * 

Musím se přiznat, že nikdy dříve jsem od Jo Nesba nic nečetla a proto jsem ani nechápala, co na něm všichni pořád mají. Mám sice severskou literaturu velmi ráda, ale 'vždyť to je jen jeden z dlouhé řady momentálně velmi populárních severských autorů píšících detektivky', říkala jsem si. Jeho kniha s názvem Sněhulák mě ale velmi zaujala nejen svou anotací, ale také knižním trailerem a rozhodla jsem se podívat se tedy panu Nesbøvi na zoubek.

Když Kniha Zlín vypsala konkurz na „reading copies“, tak jsem zkusila své štěstí a ke svému překvapení mě jednoho dne Sněhulák čekal v mailu. Pak už stačilo jen natáhnout ho do čtečky a číst a číst.

A nebylo to čtení jen tak ledajaké! Autorův poutavý styl psaní mi nedovoloval čtečku odložit ani v brzkých ranních hodinách a díky tomu jsem druhý den nebyla k použití. Částečně kvůli nedostatku spánku, ale částečně i proto, že jsem v každé volné chvilce (a na tajno i v té, která vlastně vůbec volná nebyla) hltala další a další stránky knihy. Co na tom Nesbøvi všichni pořád mají? Teď už to vím, protože není vůbec pochyb, že pan Nesbø je opravdu dobrý v tom, co dělá! Mistrně vypracované postavy, vynikající a i trochu strašidelná zápletka, originální vražedný nástroj, hororově naaranžované místo činu, nečekané zvraty a šokující odhalení – to vše nám autor naservíruje na stříbrném podnose se sněhulákem jako bonusem.

Děj nás nejdříve zavede zpět do roku 1980, kde to vlastně s příchodem prvního sněhu celé začalo. První sněhulák je postaven, první žena umírá.

V druhé kapitole už se vracíme do přítomnosti – do roku 2004 a setkáváme se (někteří ne poprvé) s hlavní postavou – vrchním komisařem na oddělení vražd osloského policejního ředitelství - Harry Holem. Myslí na dopis, který mu přišel už dříve.
V něm stojí:

‚Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme. Otázka, kterou si musíte klást, zní: „Kdo vytvořil Sněhuláka? Kdo vytváří sněhuláky? Kdo zrodil The Murri?“ Protože Sněhulák sám to neví.‘

V práci dostane oddělení vražd novou posilu – Katrine Brattovou. Mají společně pomoci oddělení pohřešovaných osob s rok starým případem zmizení ženy. A Harry, odborník na sériové vrahy, už začíná větřit.
Začne procházet i staré případy zmizení žen. Je jich docela hodně a všechny případy mají jedno společné. Jde o vdané ženy s dětmi. Mohla by tu být spojitost?

S prvním sněhem zmizí beze stopy další žena – maminka malého Jonase. U domu stojí osamělý sněhulák s její růžovou šálou kolem krku a nikdo neví, kdo ho postavil. Jonas to nebyl.
A další zmizení na sebe nenechají dlouze čekat.

Ještě jednou si však odskočíme do minulosti, tentokrát do roku 1992. Jiný vyšetřovatel jménem Gert Rafto jde po vrahovi žen, ale bohužel se nechá svou ješitností nachytat do pasti. Dopadne Harry stejně nebo bude chytřejší?

V půlce knihy se už už zdá, že je vše vyřešené, ale netrvá dlouho a honička na Sněhuláka opět pokračuje a vygraduje až do neuvěřitelně akčního konce.
 Když se dozvíte vrahovy motivy, máte dokonce chuť mu i odpustit. Ale jenom trošku...

Sněhulák je detektivka, ze které mě doslova mrazilo a nedostávalo se mi dechu. A jaksi tu chyběla nudná místa, kde bych mohla svůj dech zase nabrat. Některé věci možná trošku dopředu tušíte, ale jiné vás neskutečně překvapí a budete tu určitou pasáž číst znovu a znovu, abyste se přesvědčili, že jste se nepřehlédli. A co vás naučí? Nikdy nikomu nevěř.

A na sněhuláky se odteď už budete vždycky dívat jinak! 

Jsme opravdu ráda, že mi bylo dovoleno přečíst si tuto skvělou detektivku ještě před jejím vydáním. Kniha v tištěné i elektronické formě oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelství Kniha Zlín.

* * *

Zajímavost

Plánuje se také filmové zpracování Sněhuláka. Režie by se měl ujmout Martin Scorsese a Harryho Holea by měl hrát Leonardo DiCaprio. (Osobně bych si tam teda představovala spíš někoho jiného, ale uvidíme.)


Ukázka

Listopad. Harry si pomyslel, že už jsou definitivně na cestě do tmy. Odhodil peřinu a položil chodidla na podlahu. Linoleum bylo tak ledové, až pálilo. Nechal radiobudík a zprávy zapnuté a došel do koupelny. Podíval se na sebe do zrcadla. Tady taky panuje listopad: únava, šeď a zataženo. Oči měl jako obvykle krvavé a póry v pleti na nose připomínaly velké černé krátery. Váčky pod očima se světle modrými, alkoholem vymytými duhovkami zmizí, jakmile se obličeji dostane teplé vody, ručníku a snídaně. Alespoň to předpokládal. Harry si nebyl jistý, jak přesně se bude jeho obličej jevit přes den teď po čtyřicítce. Zda se vrásky vyhladí a ve tváři se mu rozhostí klid a překryje štvaný výraz, s nímž se probouzel po nocích, kdy ho přepadaly noční můry. Taková přitom byla většina nocí. Kdykoli totiž vyšel ze svého malého, spartánsky zařízeného bytu v Sofiině ulici, aby se stal vrchním komisařem Holem na oddělení vražd osloského policejního ředitelství, zrcadlům se vyhýbal. O to víc zíral do tváří jiných, aby v nich našel jejich bolest a Achillovu patu, jejich můry, motivy a důvody k sebeklamu, zatímco naslouchal jejich únavným lžím a snažil se nalézt smysl toho, co dělá: Zavírá lidi, kteří jsou už dávno zavření sami v sobě. Ve věznicích nenávisti a sebeopovržení, které tak dobře znal. 

Trailer

Recenze Šťastný muž - Arto Paasilinna

Autor: Arto Paasilinna
Název: Šťastný muž
Originální název: Onnellinen Mies
Nakladatelství: Hejkal
Překlad: Vladimír Piskoř
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 160
Mé hodnocení: 4/5


Anotace

Osamělý stavitel mostů Akseli Jaatinen přichází do vesnice ve středním Finsku, aby zde vedl stavbu nového mostu přes řeku s povzbudivým názvem Smrtná. Most se mu postavit podaří, ale jinak se mu ve vesnici nedaří vůbec nic. S výjimkou dvou žen si všechny znepřátelí: starostu (protože se nechce zapojit do korupčních her), hasiče (protože mu svede nevěstu), faráře (protože se koupe nahý v řece), učitele (protože mu svede manželku)...
Jaatinen se ale vzbouří a postupně se mu podaří nejen ovládnout celou vesnici, ale také vybudovat šťastnou rodinu - dokonce se dvěma ženami.
Ve vážnější rovině je kniha o tom, že lidé mají právo být jiní, než od nich očekává její okolí, a zaujme i přímočarým mužským pohledem na svět, který je v současné literatuře ojedinělý. Čtenáři v knize ovšem najdou všechno, co si oblíbili v předchozích Paasilinnových knihách: humorné příhody jako vystřižené z grotesky, lehký a čtivý styl na pomezí skutečnosti a fantazie, odvahu a povzbuzení.

*** 

'Byl starý dřevěný most a ten se klenul nad černými říčními vodami. Řece místní říkali Smrtná a mostu Smrtný, protože se zde v časech občanské války odehrál jeden lítý boj.' 

Takhle přibližně začíná kniha oblíbeného finského spisovatele a humoristy Arto Paasilinny, pro něhož je charakteristické, že jeho hlavní postavy jsou převážně muži. Nejinak je tomu i v tomto případě.

Když se obec městečka Kuusmäki rozhodne most opravit, je z Helsinek povolán šestatřicetiletý inženýr a mostař Akseli Jaatinen. Jelikož je to férový chlap a se stavebními dělníky jedná jako rovný s rovnými, pracuje zároveň s nimi a pomůže jim s nejedním problémem, tak si nejen získá jejich respekt a úctu, ale stavbaři také rádi a nadšeně pod jeho velením pracují a stavba rychle odsýpá. To se ale nelíbí stavebnímu technikovi Kainulainenovi, který si na něj neustále stěžuje na obecním úřadě a kuje proti němu pikle.

Dalším v řadě, koho si znepřátelí, je pan farář. Z důvodu nedostatku lepšího ubytování, musí Jaatinen bydlet ve špinavé a těsné stavební boudě, která nemá žádné příslušenství. Proto se každé ráno a večer koupe nahý ve Smrtné. S tím má ale pan farář problém. Prý pohoršuje případné kolemjdoucí a měl by si na sebe vzít alespoň plavky.
Všem je také trnem v oku díky tomu, že místo autem jezdí neustále na kole. Podle nich se to pro inženýra nehodí.

Ale tímhle výčet samozřejmě nekončí. Protože je to osamělý muž v nejlepších letech, zajímá se o obecní tajemnici - sličnou Irene Koponenovou, na kterou si dělá zálusk velitel hasičů Jokikokka a také neodolá svodům paní Rummukainenové a skončí s ní v posteli. To se ovšem ani trošku nelíbí jejímu manželovi – panu řídícímu. A zvlášť, když zjistí, že je jeho nevěrná manželka těhotná a otcem je nejspíše Jaatinen.

To už je poslední kapka. Společně celá smetánka obce donutí úřady, aby Jaatinena vyhnali ze stavby ještě před dokončením mostu. Chlapi ale odmítnou pod novým mostařem pracovat a tak je Jaatinen povolán zpět za podmínky, že po dokončení bude úplně propuštěn ze služeb.

Pana inženýra to ale zase tolik z míry nevyvede. Založí si firmu Severobeton a vymyslí mazaný plán, jak se vrátit do hry. A potom se v obci začnou dít věci! Ale to už si přečtěte sami.


Kniha je o muži, který hledá své místo na zemi, chce se usadit a se ženou (v jeho případě rovnou se dvěmi!) založit rodinu, věnovat se své oblíbené práci a aby ho všichni nechali žít po svém. Ale jelikož mu někteří závidí jeho úspěch, nápady a dobré vztahy s dělníky, musí se Jaatinen se svou inteligencí, vychytralostí či tzv. „selským“ rozumem postavit iracionalitě byrokratických postupů a také nabubřelosti, nadutosti a pýše zástupců obce. A někdy proti nim použít i jejich vlastní zbraně jako je vydírání a manipulace. 

Občas se zdá, že Jaatinenovi vše vychází a že se narodil pod šťastnou hvězdou a štěstěna stojí na jeho straně, ale je to spíš tak, že umí využít každé špatné zkušenosti či situace a svým důvtipem a pílí ji obrátit ve svůj prospěch.

Román je považován za jeden z nejrealističtějších z Paasilinnovy tvorby. Je zábavný, plný satiry, vtipných a neuvěřitelných zvratů a úsměvných shod okolností.

Mně se velmi líbil a u jeho čtení jsem se skvěle bavila, jak už to v mém případě u Paasilinnových knih bývá zvykem. Některé situace, do kterých se Jaatinen dostal, byly opravdu k popukání.
Každému nemusí autorův specifický a někdy lehce černý finský humor sednout, ale milovníci severské, humorné a „vyspělé“ literatury si jistě přijdou na své.

Obálka vyšla opět s typickou ilustrací od Jiřího Slívy, jak tomu bylo i ostatních devíti u nás (zatím) vydaných knih.

Velice děkuji nakladatelství Hejkal za poskytnutí recenzního výtisku. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a zařadit si ji do sbírky.

*** 

Zajímavost

V roce 2009 Arto Paasilinna prodělal mozkovou mrtvici a částečně ztratil paměť (toto téma vtipně před lety osobně zpracoval v knize Krátká paměť pana rady). Od té doby je v péči léčebny pro dlouhodobě nemocné. Prý se ale začíná cítit lépe uvažuje o další knize.


Ukázka

Šestatřicetiletý inženýr Jaatinen se opřel o staré mostové zábradlí a díval se do černé vody. Bylo ráno, konec března, z řeky na most stoupal tajemný opar, v němž se muž téměř ztrácel. Nicméně se už natolik rozednilo, že bylo možné podívat se na něho podrobněji. Vypadal takhle:

Husté vlasy, velký nos, v očích pronikavý pohled. Holé široké dlaně spočívaly na zábradlí, kotníky prstů měl mohutné a zápěstí silná, a pod nohavicemi se mu rýsovaly obrovité čéšky. Muž působil cílevědomě, možná i naháněl strach, neboť oči, jež upíral do vody, měl vsazené hluboko do očních jamek. Toho statného chlapíka by asi sotva někdo považoval za krasavce, nicméně pan inženýr Jaatinen nepůsobil ani odpudivě. Bylo hned vidět, že to není žádný tuctový chlap.

Recenze Rebelky - Sarah Mlynowska

Autor: Sarah Mlynowski
Název: Rebelky - Deset věcí, co jsme provedly (a asi neměly)
Originální název: Ten Things We Did (and Probably Shouldn't Have)
Nakladatelství: Jota
Překlad: Ina Leckie
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 325
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

2 holky + 3 kluci + 1 dům – rodiče = 10 věcí, které April a její kamarádka Vi provedly a (rozhodně, možná, nejspíš) neměly.

Kdo by se v šestnácti nadšeně nenastěhoval ke kamarádce a nebydlel si pěkně bez rodičů, když se k tomu naskytne příležitost? I když slovo „příležitost“ možná není docela přesné. April totiž musela svému otci malinko zalhat, aby to vyšlo (č. 1: „Lhaly jsme rodičům“). Jinak jsou ovšem ona i její spolubydlící Vi naprosto zodpovědné a schopné postarat se o sebe! Jak se jim vlastně povedlo „Vykašlat se na školu“ (č. 3), „Uspořádat šílenou pařbu“ (č. 8), „Koupit vířivku“ (č. 4) nebo „Ubytovat uprchlíka“ (č. 7), to pro ně zůstává jednou velikou záhadou.

Sarah Mlynowska v tomto bujarém a hořkosladkém příběhu propátrává srdce i mysl dívky, která si poprvé zkouší samostatný život. April se musí během několika měsíců vypořádat s milostným trojúhelníkem, naučit se vyprat prádlo a smířit se s tím, že její pečlivě poskládaný svět se možná právě rozpadá… kousek po kousku.

 

* * *

Knihu jsem si vyhlédla už dávno v angličtině, protože mě velice zaujala anotace. Když jsem potom dostala možnost spolupráce s brněnským nakladatelstvím Jota, tak jsem neváhala a tuto knihu si vybrala jako recenzní výtisk. Tímto ještě jednou moc děkuju za jeho poskytnutí!


Začátek knihy nás nechá nejdříve nahlédnout doprostřed děje, kdy se šestnáctiletá April probere po drsné kalbě díky policejní siréně. Má ji totiž nastavenou na telefonu jako vyzvánění pro svého tatínka. Telefon ale nemůže najít. Co najde, je cizí chlupatá noha přehozená přes její, která rozhodně nepatří jejímu klukovi Noahovi.

V domě to vypadá jako po výbuchu. Všude se povalují polonazí opilí jedinci, prázdné flašky a kelímky od alkoholu, cigarety, rozdrobené lupínky a další věci.
Telefon nakonec přece jen najde a zvedne ho. Tatínek jí přeje k narozeninám a jako překvapení ji jede s přítelkyní Penny navštívit. Za patnáct minut budou na místě. April se rozhlédne kolem a je jí jasné, že je totálně „mrtvá“...

V tomto momentě se vracíme v ději o tři měsíce zpět do období kolem Vánoc. April se dozvídá, že její otec dostal lepší práci v Clevelandu a budou se stěhovat. Už za devět dní! April se stěhovat odmítne. Už se odmítla odstěhovat do Paříže se svou matkou a mladším bráchou, tak nevidí důvod, proč by se teď měla stěhovat do Clevelandu a začít chodit do nové školy, když už je ve třeťáku.

S kamarádkou Vi vymyslí plán, že bude bydlet u ní a její matky. Problém je ale trošku v tom, že Viina matka je herečka v divadle a zrovna se chystá na putovní představení Mary Poppins, takže nebude ve městě.
Vi problém jednoduše vyřeší tím, že předstírá do telefonu, že je svoje matka. April nevychází z údivu, že jim tento plán vyšel. Ona sama by se rozhodně u kámošky bydlet nenechala.

Tatínek trvá jen na dodržování několika pravidel:
1 - musí si udržet dosavadní úroveň známek
2 - žádné pánské návštěvy v domě
3 - žádný alkohol
4 - do 10 večer musí být doma

Bude dostávat na účet $1000 měsíčně. $200 na ubytování, $200 na stravu, zbytek pro ni na učebnice, školní obědy, na zábavu a na benzin. To znamená, že dostane i auto!

V dalších kapitolách se dozvíme postupně všech deset věcí, které April s Vi  provedly a asi neměly (což je i originální název a podtitul české knihy) a to vše doplněné nějakou většinou velmi vtipnou historkou.

1 - Lhaly rodičům.
2 - Hrály NIKDY. (což je tzv. „picí hra“ nazvaná někdy též NA PRAVDU, kdy jeden pronese větu např. „Nikdy jsem se s nikým nevyspala.“ a ti, kteří se s nikým nevyspali, se musí napít alkoholu.)
3- Byly za školou.
4 - Koupily si vířivku.
5 - Přišly o panenství.
6 - Zaplatí tři tisíce za operaci svého koťátka Donutky.
7 - Ubytovaly uprchlíka.
8 - Uspořádaly šílenou kalbu.
9 - Zorganizovaly soutěž Mr. Teen Universe
10 - Dopustily se vloupání.

A jak to s nimi dopadne? To si nenechte ujít a přečtěte si to v knize, kterou si můžete objednat např. ZDE


U knihy jsem se velice bavila, dobře se četla, a přestože má přes 300 stran, tak jsem hltala stránku za stránkou tak rychle, že najednou jsem byla na konci ani nevím jak. A bylo mi to strašně líto, protože jsem si všechny postavy velmi oblíbila a chtěla jsem s nimi strávit ještě několik dalších hodin či dnů.

Nečekejte nic přehnaně duchaplného, ale ani tupého. Kniha má i svou skrytou hloubku.

S humorem a lehkostí nahlíží do života obyčejných teenagerek, jejichž nejdůležitější starostí původně je, kdy a s kým přijdou o panenství. Ale ony jiné problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

Hlavní postava April mi chvílemi připadla trošku naivní, protože třeba byla velice překvapená, že se musí za elektřinu měsíčně platit a proto na ni byla Vi naštvaná, když už několikrát po sobě nechala rožnuté světlo a zapnuté rádio po celý den. Také neuměla dát správný přípravek do myčky (a díky tomu měly jednoho dne bublinkovou kalamitu v koupelně) či zapnout pračku. Ani nikdy dříve nenakupovala a nepomáhala s vařením.
Teď se cítí trošku hloupě a ztraceně, protože jí rodiče hodně věcí usnadňovali nebo dělali za ni a ona najednou zjišťuje, že hodně věcí vůbec neví a nebo nemá páru jak vlastně fungují.

Její kamarádka Vi se toho musela sama hodně naučit, protože její maminka je věčně pryč a tak je samostatnější a dokáže si skoro se vším poradit.

Když jsem se ohlídla zpět na svůj život a zkušenosti v jejím věku, tak jsem se musela pousmát, protože v některých věcech jsem byla stejně tak naivní a udělala jsem pár podobných průšvihů a stejné chyby jako April. Asi si něčím takovým podobným musí v době dospívání projít každý.
Dokázala jsem se proto s April v mnohém ztotožnit a možná i díky tomu se mi ta kniha tolik líbila.

Je zde krásně ukázáno, jak se mladí lidé musí začít vyrovnávat se světem dospělých, což je někdy pro ně docela těžké, protože přibývají povinnosti a zodpovědnost, zažívají první lásku a navíc začínají se sexem a nastupují čím dál tím složitější problémy nejen v oblasti vztahů. Je to příběh o lásce, o zradě, o dospívání a všem, co k tomu patří.

Určitě bych ji doporučila všem dospívajícím dívkám, ale i těm dospělejším, které si chtějí zavzpomínat na svá mladší léta a dobře se u knihy pobavit a zasmát.

Ještě bych zmínila postavu Hudsona, která byla jednou z mých oblíbených, obestřenou po velkou část knihy záhadou a tajemstvím (Od něj dostane April kočičku, kterou pojmenuje Donutka – koblížek.), jeho bratra Deana, nejlepší kamarádku Marissu a přítele April Noaha, kolem kterého se děje celou dobu něco podezřelého.

Jediné, co mi úplně nesedlo, byl asi název a obal české verze knihy. Nemůžu říct, že se mi úplně bytostně nelíbí, to ne, ale dovedla bych si představit nějaký vhodnější. Ale jelikož už jsem viděla spoustu opravdu otřesných obalů, tak tento stále ještě hodnotím velmi kladně. Navíc ho rozhodně nepřehlédnete! :)

Nejspíš si seženu nějakou další knihu této spisovatelky, protože jestli jsou všechny takhle zábavné, tak bych se ráda ještě nechala znovu pobavit.

A co vy? Četli jste už tuto knihu? A nějaké další od Sarah Mlynowski? Doporučili byste mi nějakou?

* * *

Ukázka

28. BŘEZNA

Fakt, věřte nebo ne, narodila jsem se 28. března, a přesto se jmenuju April. Máma měla termín porodu spočítanej až na 14. dubna, jenže já jsem nějak spěchala, a ona usoudila, že jméno nemusí mít doslovnej význam. Že to může být jen metafora. Nový život. Nová rodina. No ještě že mi nedali jméno March, protože to neznamená jenom březen, ale taky pochod.

NEDOROZUMĚNÍ

Matthew: cinkni mame. ti vola uz od rana. si okousala vsechny nehty

Já: Stěhuju se dneska k Vi. Zavolám ti pozdějš! xxx

Matthew: k vi?

Já: Táta odjíždí do Clevelandu.

Matthew: a jo

Já: Tys mámě neřekl, že se táta stěhuje?

Matthew: zapomnel sem. a ty?

Recenze The Oracle Rebounds - Allison van Diepen

Autor: Allison van Diepen

Název: The Oracle Rebounds    (čteno v angličtině)
Série: The Oracle of Dating

Díl: # 2
Nakladatelství: Harlequin Teen
Rok vydání: 2010
Vazba: brožovaná
Počet stran: 208
Mé hodnocení: 5/5 

Anotace

As the “oracle of dating,” Kayla is supposed to have all the answers about love and relationships. She’s supposed to have the perfect relationship. But now that Jared is “taking a step back,” Kayla feels like a total fraud.

So the expert on dating starts taking her own rebound advice—and some from her friends—and stops moping around. Yeah, there are other possibilities out there—including the beyond-cute French foreign exchange student she’s showing around town. But when controversy erupts about the Oracle’s advice, Kayla is sent reeling once again. Will anything work out for her this year? Yet when her friends start seriously needing the Oracle, Kayla begins to focus on what really matters: Viv, Sharese, Amy and Ryan, her trueblue buds. And suddenly, everything starts making sense again… 

* * *

Knihu jsem dostala jako svoji úplně první výhru v jedné zahraniční giveaway. Navazuje sice na knihu The Oracle of Dating, ale dá se číst i samostatně, protože během chvilky si uděláte obrázek o obsahu předchozího dílu. A pokud o to budete stát, tak si klidně můžete první díl přečíst až jako druhý, stejně jako se na to chystám já. Nebo si sežeňte oba a můžete číst pěkně popořadě.

Příběh této knihy začíná v momentě, kdy dá Jared Kayle kopačky. Musí se prý soustředit více na učení, protože se nedostal na svoji vysněnou školu umění.

Šestnáctiletá Kayla, hlavní postava a vypravěčka, je zdrcená, protože vůbec neregistrovala, že by se něco takového blížilo. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Najednou neví, co si počít, přestože jinak je považována za odborníka a rádce v oblasti vztahů. Přes své vlastní stránky „Oracle of Dating“ (něco jako „rádce v randění“) anonymně (nikdo neví, že „Oracle/Rádce“ je Kayla) radí ostatním mladým lidem s problémy ve vztazích, s láskou, s randěním atd. A najednou ji všechny rady připadají nesmyslné, protože s láskou to tak prostě je. Když máte zlomené srdce, žádná rada vám ho nezahojí, to dokáže jen čas.

Kayla se i přes to snaží předstírat, že je naprosto v pohodě a může randit s novými kluky, protože nechce, aby Jared viděl, jak moc jí ublížil. Když se ale na jedné party opije a seznámí se s jedním fešákem, který ji začne obtěžovat víc než je zdrávo, dojde jí, že tudy cesta nevede.

Jako na zavolanou se její maminka s přítelem přihlásí do jistého projektu, který spočívá v ubytování výměnného zahraničního studenta. Přijede k nim milý a sexy Francouz Benoit.
Kayla se do něj okamžitě zakouká a společně tráví spoustu času při podrobném zkoumání města. A zdá se, že i Benoit si Kaylu velmi oblíbil.

Kayla se také vrací zpět jako „Oracle“ (Rádce), protože i její blízcí přátelé potřebují její rady. Když se ale snaží Oracle of Dating propagovat přes některé další blogy, vyvstanou kolem toho velmi kontroverzní spory.

Jak to nakonec s Oraclem dopadne? A co Kaylyin milostný život? Vyjde jí to s Benoitem? Nebo se opět vrátí na scému Jared? To už se dočtěte sami.


Jak příběh postupuje, vidíme jak postava Kayly „roste“, vyvíjí se a dospívá a i její rady jsou čím dál hlubší. Není to jen tím, že toho stále více hledá a studuje k danému tématu, aby mohla téměř profesionálně odpovídat, ale také zapojuje své vlastní zkušenosti a prožitky svých přátel. Takže ani když je jí teprve šestnáct, nepůsobí její rady přehnaně uměle.

Sice jsem to zpočátku vůbec nečekala, ale u této knihy jsem se velice bavila a byla to jedna z nejlepších oddechovek, na kterou jsem zatím narazila. Věřím, že fanoušci a milovníci Meg Cabot či Sarah Dessen budou z knihy nadšení stejně jako já.

Navíc bych tuhle knihu doporučila i všem, kteří se snaží začít číst v angličtině a nejsou si sebou ještě úplně jistí. Jazyk se mi zdál přiměřeně lehký a mohl by to zvládnout i začátečník. Mně se kniha četla strašně lehko a to nejsem žádný expert na angličtinu.

Pro ostatní nezbývá než doufat, že si třeba nějaké naše nakladatelství knihu vybere k vydání.

* * *

Ukázka

Happily ever after is meant to last forever, right? Well, my happily ever after lasts five months, three weeks and two days. Then Jared drops a bomb.

"I need to take a step back, Kayla. I have to figure some things out right now."

I stop listening after the "step back" part. I feel like I'm sinking through the floor. Jared is THE ONE, isn't he? This can't be happening.

He's watching me. "You're not saying anything."

"I'm chewing my pizza so I don't choke."

"Oh."

I swallow my food. Keep it together, I tell myself. Having a public meltdown will only make it worse. "What do you want me to say?"

"I don't know. Just that you understand."

"I don't."

I don't and I don't want to.

Recenze Záchranný člun - Charlotte Roganová

Autor: Charlotte Rogan(ová)
Název: Záchranný člun
Originální název: Lifeboat
Nakladatelství: Fortuna Libri
Překlad: Jana Pacnerová
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 280
Mé hodnocení: 5/5


Anotace

Dvacetiletá Grace Winterová – novomanželka a čerstvá vdova – stojí před soudem a bojuje o život.

Strhující vyprávění o mladé ženě, která se po sňatku s bohatým obchodníkem plaví na zaoceánském parníku, který se z ne zcela vysvětlitelných důvodů začne potápět… Grace se na poslední chvíli dostane na záchranný člun. Ten je však zcela přeplněný a jen stěží je možné zvládnout nerovný boj s oceánem. Tíživá otázka, zda budou zachráněni, drsné podmínky, nedostatek potravy i vody, šílenství, slunce, nekonečné moře... to všechno nutí lidi na člunu ukázat svůj charakter a odhalit se až na samou dřeň. Grace přežije díky silné vůli – a také díky činu, který se na člunu zdá přirozený, ale v bezpečném životě na souši ji postaví před soudní tribunál.

Koho soud uzná vinným a koho nevinným? Je ale vůbec možné soudit někoho, kdo prožil peklo?

* * *

Už v prologu se setkáváme s Grace Winterovou, mladou dvaadvacetiletou ženou, která je hlavní postavou této knihy. Před deseti týdny se vdávala, před více než šesti týdny ovdověla, má za sebou jednadvacet dní v záchranném člunu a nyní už dva týdny tráví ve vězení. Spolu s dalšími dvěma ženami - Hannah Westovou a Ursulou Grantovou - bojuje za svůj život kvůli incidentu, který se stal v záchranném člunu potopeného zaoceánského parníku jménem Císařovna Alexandra.

Jeden z právníků přijde s nápadem, aby si Grace psala deník, v němž popíše všechny události těch jednadvaceti dnů, na které si vzpomene. Počítá s tím, že by deník mohl být předložen jako jakýsi zprošťující důkaz.

Postupně se tak dozvídáme o každém dni a noci strávených ve člunu. Už hned zkraje je jasné, že to nebude žádné lehké čtení. Popis situací, kdy museli nekompromisně odrážet další topící se lidi, kteří se snažili dostat do jejich už tak přeplněného člunu, je chvílemi opravdu drsný. Neobměkčí je ani malé dítě, každý chce zachránit hlavně sám sebe. 

I když je každý záchranný člun údajně pro čtyřicet osob, je každému hned jasné, že se někde stala chyba. Ve člunu s Grace je dohromady třicet devět lidí - z toho třicet žen, jedno malé dítě a osm mužů - a mají velké problémy udržet člun na vodě. Jen díky tomu, že jsou zde převážně váhově lehčí ženy, se nepotopí okamžitě.
Zpočátku mají na dohled další dva záchranné čluny, ale radši se od nich drží v bezpečné vzdálenosti.

Vedení se ujme pan Hardie - lodník a jediný člen posádky lodi na tomto záchranném člunu. Určuje, co má kdo dělat a kdy se vystřídat. Spravedlivě rozděluje zásoby jídla a vody a snaží se co nejvíc šetřit “na horší časy”. Ostatní zpočátku nechápou proč, když záchrana přece musí být už na cestě. Ale s každou další hodinou na člunu jejich naděje začínají pomalu vadnout. Už třetí den to jedna z žen nevydrží, napije se mořské vody a zešílí. Na povrch se derou skryté vlastnosti a charakter lidí. Začnou se hádat, obviňovat, házet na sebe “špínu” a začínají být agresivní. Začnou si přimýšlet a domýšlet některé události a pomlouvají se navzájem.

Mezi vzpomínkami na to, co se dělo na člunu, Grace vzpomíná i na svého novomanžela Henryho, který ji nějakým zázrakem bych schopný získat místo ve člunu, ale také na události před potopením lodi, před naloděním a dokonce i ze své vzdálenější minulosti. Dozvídáme se něco málo i z její povahy a také důvod některých jejích činů.

Když jim dojde i ta trošička jídla, kterou měli, loví pan Hardie z člunu nožem ryby. Každý je potom vděčný i za kousek syrového masa. To se ale nedaří pokaždé, všem už docházejí síly, někdo se hroutí, jiní začínají pomalu ale jistě bláznit.

Když se blíží bouře, navrhne pan Hardie, že by se měli někteří “dobrovolně” obětovat, aby se člunu odlehčilo a ostatní měli větší šanci přežít. Nakonec se losuje mezi muži a tři z nich se vrhnou přes palubu. Člunu se sice podaří bouři ustát, ale některým ženám se Hardieho chování přestává zamlouvat a začnou plánovat jeho vraždu. Právě kvůli tomu se po záchraně ocitnou před soudem. Jak se to vlastně všechno seběhlo? A jaký bude verdikt soudu? To už si musíte přečíst sami.


A rozhodně nebudete litovat času stráveného nad touto knihou. Chvílemi je emotivně velmi silná, jindy drsná a donutí vás se zamyslet nad tím, jak byste se zachovali vy. Já upřímně netuším, protože tohle je tak extrémní situace, kterou jsem naštěstí ještě nikdy neprožila (a doufám, že to tak i zůstane). Ale asi bych chtěla za každou cenu přežít. A ta cena by mohla být stejně vysoká jako ta Gracina.

Původně jsem chtěla román přečíst jedním dechem a ze začátku to vypadalo tak, že to zvládnu. Ale časem jsem musela dělat pauzy, abych se mohla “nadechnout”. A také napít a najíst. Chvílemi jsem totiž měla pocit, že sedím ve stejném člunu spolu s Grace.
U některých knih máte nadhled čtenáře, u této se stáváte její součástí.


Velice děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí tohoto skvělého recenzního výtisku!

* * *

Zajímavost

Někomu jistě vytanula na mysli vzpomínka na Titanic. V této knize je dokonce o Titaniku zmínka a děj příběhu se odehrává dva roky po jeho potopení.


Ukázka

"Bůh nám pomáhej," vydechl diákon. Poklekl na dno člunu proti Hardiemu, zády k nám ostatním, zaťaté ruce zdvižené k zuřící obloze. 

"Ó pane, " zaúpěl, "jsem ochoten se obětovat pro tyto tvé drahé děti, ale proč je to tak těžké?" Zdrceně hleděl do vln, chvějivé vtělení strachu a možná i počínající zjištění, že "drahé děti" není přiléhavé označení pro jeho druhy ve člunu. 

Zacpala jsem si uši, abych ho neslyšela, a přivinula se silněji než kdy dříve k Mary Ann. Ukazovaly se holé kosti našich povah. Žádný z nás nestál ani za zlámanou grešli. Byli jsme zbaveni veškeré slušnosti. Nepozorovala jsem, že by v nás zbylo něco dobrého či ušlechtilého, jakmile došly potraviny a přístřeší.

Recenze Temné dědictví - Příběhy rodiny Smrtičovy - Harald Tonollo

Autor: Harald Tonollo
Název: Temné dědictví
Série: Příběhy rodiny Smrtičovy
Originální název: Die Rotentodds - Onkel Deprius’ dunkles
Nakladatelství: Euromedia / Knižní klub
Překlad: Alena Bezděková
Rok vydání: 2012
Vazba: brožovaná
Počet stran: 128
Mé hodnocení: 4,5/5


Anotace

První ze tří příběhů o pozoruhodné čarodějnické rodině pana Smrtiče, majitele pohřebního ústavu. Smrtičovi zdědí velký dům se zahradou, zahradníkem, komorníkem, miniteriérem Hannibalem a kuchařkou Karlou, který je plný pozoruhodných věcí. Jednou z nich je kniha se zlatou ořízkou a názvem MAGIA. Obsahuje 777 kouzelnických zaříkadel, jenže jak dvojčata zjistí, vůbec nefungují. Malá Polly musí chodit do lidské školy, kde si povšimne chlapce, kterého šikanují dva spolužáci. Spolu s dvojčaty mu pomůže a stávají se z nich kamarádi.

* * *

Kniha začíná tím, jak rodinka Smrtičova pojídá salát z masařek. Někoho by to mohlo znechutit, mě to naopak nadchlo! Asi jsem divná, ale tenhle druh knížek prostě “žeru” a je mi jedno, že většinou obal hlásá “pro děti od...”. Část mého já i nadále zůstává dítětem a podobné knížky si prostě užívá. Nejinak tomu bylo i u Temného dědictví.

Rodinku Smrtičových si prostě zamilujete. Má pět členů - tatínek se jmenuje Patricius, maminka Prospera, stodesetiletá dvojčata Pankrác a Palmác a nejmladší je dvanáctiletá Polyxena. Polly (jak se jí zkráceně říká) je jediná “nepovedená”, tzv. nezmar přírody. Stárne hrozně rychle, stejně jako obyčejní lidé, s kterými má (narozdíl od zbytku rodiny) velmi společného. To znamená, že jí klasická lidská jídla a chodí do normální školy. Také má jako jediná z rodiny blonďaté vlasy. Nikdo neví, kde se stala chyba, protože Smrtičovi pocházejí z nesmírně dlouhé linie černovlasých čarodějnic, kouzelníků a různých jiných stvoření. Většina jejich předků se dožila sedmi set či více let. Bohužel ale v průběhu posledních staletí ztratili své magické schopnosti.

Jednoho dne dostanou Smrtičovi doporučený dopis se zprávou, že umřel jejich strýček Drslav a odkázal jim celý svůj majetek - své panství v Krásnohoří, se všemi věcmi, i se zahradníkem Gustavem, komorníkem Brunem, kuchařkou Karlou a miniteriérem Hanibalem. Hanibal je nakonec jediný důvod, proč se Polly neodstěhuje na internát, protože jinak to opravdu nemá se svojí “podivnou” rodinou lehké.

A přijet k nové škole v pohřebním voze jí taky nepřipadá zrovna jako dobrý nápad, ale jelikož její maminka je jiného názoru, stane se Polly hned zkraje terčem posměchu. Není ovšem jediná, kdo má ve škole problémy. Brzy si všimne kluka jménem Pit Nick, kterému nikdo neřekne jinak než Piknik. Jezdí stejně jako Polly ze školy autobusem do Krásnohoří. Je neustále terčem šikany a vydírání dvou svých spolužáků. Polly se mu rozhodne pomoct. Přijde s důmyslným plánem, do kterého mimojiné zapojí i své dva bratry. Jaký to je plán a zda vše vyjde podle předpokladů si už musíte přečíst sami.


Rozhodně doporučuji přečíst všem, kteří mají rádi dětské příběhy. Je to skvělá oddechovka. Navíc je to nejen vtipné, ale i poučné čtení. A pokud to nezaujalo vás, tak vašim mladším sourozencům či dalším příbuzným se to bude líbit stoprocentně. Mám to vyzkoušené, moji malí příbuzní byli z knížky přímo nadšení. Ti starší se střídali ve čtení nahlas, mladší napjatě poslouchali a obdivovali krásně provedené ilustrace, kterými se kniha pyšní.
Jediným mínusem knihy bylo to, že nebyla delší. Ale další díly na sebe snad nenechají dlouho čekat.

Velice děkuji knižní distribuci Euromedia i Knižnímu klubu za možnost přečíst si tuto knihu ještě před oficiálním vydáním, které je naplánováno na 25.9.2012. Předobjednat si ji můžete již dnes ZDE.

* * *

Ukázka

"Salát z masařek...!" reptal Pankrác znechuceně a odstrčil talíř doprostřed stolu. "Každej tejden salát z masařek..."

"No jo," zaradovalo se jeho dvojče Palmác škodolibě. "Ale když ho nesníš nedostaneš zákusek - pudink z medúz - a protože Polly ho nebaští, bude můj!"

Prospera Smrtičová si změřila oba syny ledovým pohledem. Její oči, podmalované tlustou černou linkou, nebezpečně zajiskřily. Zvolna se opřela lokty o stůl a propletla vyzáblé prsty ozdobené zlatými prsteny, až se jí dlouhé, špičaté nehty zaryly do hřbetů rukou. Pak lehce zvedla bradu. Její výrazně vystupující lícní kosti nepůsobily nijak přátelsky. Malá kuchyňka v tmavém bytě ve staré zástavbě najednou vypadala ještě těsnější. Paní Smrtičová vždycky oslovovala své tři děti celým jménem, a tak pronesla tichým hlasem s výhružným podtónem: "Můj milý Pankráci! Připravuji ten salát už víc než tři sta let. A mám pro to svůj důvod: salát z masařek má mimořádně vysoký obsah bílkovin a životně důležitých vitamínů QQ2 a Y7. Což znamená, že je nejen zdravý..." Matka se významně odmlčela, naklonila se k synům a vyčítavě dodala: "...ale navíc i báječně chutná!"